Lucemburský Jindřich VII.

Rodné příjmení: Lucemburský

Příjmení: Lucemburský

Narození: 12.7.1274
Úmrtí: 24.8.1313, Pisa

Délka života: 39 let 1 měsíc 12 dní (14 288 dní)

Povolání:

• Hrabě lucemburský
• Král římský (?.?.1309)
• Císař římský (?.?.1308 – ?.?.1313)

Vzdělání:

• Císař římský (29. 6. 1312)

Doplňující texty:
Zvolen římským králem 27. 11. 1308 po té, co byl zavražděn Albrecht Habsburský (synovcem Janem Parricidou). Přijal od Konráda Zbraslavského
nabídku na českou korunu pro svého jediného syna Jana a s tím spojený dinastický sňatek s Eliškou Přemyslovnou.


Tento rod vládnoucí od 11. století lucemburskému hrabství na německo-francouzském pomezí pozdvihl Jindřich VII. (-> 27.11. 1308), jenž se stal v l.
1308-1313 římskoněmeckým králem. V Svaté říší římské vládli Lucemburkové od r. 1346, kdy byl králem zvolen Janův syn Karel IV., téměř
nepřetržitě až do r. 1437.

3. prosinec 1310. Cesty členů lucemburské dynastie se rozdělily, aby se více nesetkaly. Jindřich VII. s bratrem Walramem nastoupili oslnivou římskou
jízdu, kde byl sice Jindřich ozdoben císařskou korunou "pána světa", ale z níž se nevrátili. Patnáctiletého Jana, který se ještě červenal, si odváděla
pyšná Eliška do nového domova. Otec zajistil Janovi skvělou ochranu. Za jeho poručníky určil arcibiskupa Petra z Aspeltu a hraběte Bertolda z
Hennebergu, bývalé přední rádce Václava II.
29. červenec 1312. V okamžiku, kdy Jindřich VII. vypravoval svého jediného syna do Čech, aby zde získal přemyslovské dědictví a rozšířil tak
mocenskou základnu rodu, sám začínal největší a také nejriskantnější dobrodružství svého života, totiž korunovační výpravu do Říma, aby se jako
první římský král po téměř devadesátileté přestávce pokusil o dosažení císařské hodnosti. Zpočátku byl až překvapivě úspěšný a již v lednu 1311
byl v Miláně korunován lombardskou železnou korunou (vlastně replikou) na krále italského. Ale jakmile vznesl na lombardská města finanční
požadavky, aby mohl pokračovat dál v cestě, vyvolal prudký odpor; ten byl navíc živen opět vzplanuvším guelfsko-ghibellinským antagonismem a
Jindřichovými univerzalistickými požadavky, které vyvolaly nepřátelství papeže, díky čemuž se Lucemburk ocitl v obtížné situaci. Podrážděn
odporem odhodil rychle masku velkorysého a šlechetného monarchy a nahradil ji mstivou krutostí (poprava sedmdesáti měšťanů v Cremoně či krvavá
lázeň v dobyté Brescii), což ještě znásobovalo nenávist jeho protivníků. Od podzimu 1311 si Jindřich musel doslova razit cestu rozbouřenou
Lombardií a Toskánskem k Římu; ten však mezitím obsadily neapolské oddíly. Po neúspěšném pokusu zmocnit se svatopetrské baziliky se Jindřich
musel 29. července 1312 spokojit s korunovací v lateránské bazilice.
Koncem roku 1312 nařídil sbírat v Německu posily. Ale ještě před příchodem pomoci a na prahu rozhodujícího střetnutí s neapolským králem
Robertem i ligou lombardských a toskánských měst císař náhle a předčasně zemřel.

S manželkou Marií brabantsou měl 5 děti syna Jana a dcery
Marii, *1304, +Issoudun-en-Berry 26.3.1324, provdanou 21.9.1322 za pozdějšího francouzského krále Karla IV (*1295 +1328)
Beatrix, *1305, +11.11.1319 provdanou r.1318 za uherského krále Karla Roberta (*1288 +16.7.1342)
Anežka
Kateřina

Fotografie:

• Korunovace
  
  
• Korunovace Jindřicha a Markéty