Lucemburský Karel IV.

Rodné příjmení: Lucemburský

Příjmení: Lucemburský

Narození: 13.5.1316, Praha
Úmrtí: 29.11.1378, Praha
Příčina úmrtí: Zápal plic
Místo pohřbení: sv. Vít Praha

Délka života: 62 let 6 měsíců 16 dní (22 845 dní)

Bydliště:

• Praha

Povolání:

• Princ český
• Markrabě moravský (?.?.1334)
• Král český (?.?.1346)
• Císař římský (?.?.1346)

Vzdělání:

• Král český (2. 9. 1346)
• Král římský (26.12. 1347)
• Císař římský (6. 4. 1355)

Křest: 30.5.1316

Doplňující texty:
Karel IV. Lucemburský, nejvýznamnější evropský panovník pozdního středověku, římský císař a český král, nejstarší syn Jana Lucemburského (viz.
Jan Lucemburský) a Elišky Přemyslovny, přichází na svět jako Václav 14. května roku 1316 v Praze.

V roce 1323 je malý Václav, v souladu s lucemburskou tradicí, poslán na vychování k francouzskému královskému dvoru, kde při biřmování 15. 5.
1923 přijímá jméno Karel. V Paříži Karel získává rozsáhlé vzdělání, na tehdejší dobu je mimořádná jeho znalost jazyků - budoucí císař a král hovoří
německy, francouzsky, latinsky, italsky, na prvním místě ale vždy uvádí češtinu.

V letech 1330-1331 pobývá Karel v Lucembursku, v letech 1331-1333 působí jako zástupce svého otce v severoitalské lucemburské signorii.

Od podzimu roku 1333 Karel spravuje České království místo nepřítomného otce a od roku 1334 vykonává úřad moravského markraběte.

Od počátku čtyřicátých let je Karel favoritem papežské kurie na hodnost římského panovníka proti císaři Ludvíku Bavorovi - i proto je pražské
biskupství v roce 1344 povýšeno na arcibiskupství a je zahájena stavba metropolitní katedrály sv. Víta. Dne 11. července roku 1346 je pak Karel
hlasy pěti kurfiřtů z volen ve Rhens na Rýně římským králem. (korunován v Bonu 26. 11. 1346, 25. 7. 1349 v Cáchách)

Českým králem se Karel stává o rok později, po smrti svého otce - 26. srpna je králem zvolen a 2. září je pak korunován. K této příležitosti dává Karel
zhotovit novou královskou svatováclavskou korunu, později se pak podílí i na formulování korunovačního řádu.

Po smrti císaře Ludvíka Bavora je České království uznáváno jako centrum římskoněmecké říše a jako takové je i náležitě zvelebováno - Praha se
stává Karlovým sídelním městem, je založeno Nové Město pražské (1348) a je budován i nový pražský kamenný most(dokončen 1357). Též je
Karlem
založen hrad Karlštejn, kde jsou pak uloženy říšské korunovační klenoty.

Dne 7. dubna roku 1348 učiní Karel řadu významných aktů, týkajících se poměru českých zemí vůči říši stejně jako vztahů jednotlivých zemí České
koruny navzájem - k zemím koruny české jsou přičleněna slezská knížecí a Horní Lužice, v roce 1368 Dolní Lužice a v roce 1373 Braniborsko.

Ve stejný den, tedy 7. dubna roku 1348, zakládá Karel v Praze vysoké učení, nejstarší univerzitu na sever od Alp.

Dne 6. dubna roku 1355 je Karel v Římě korunován římským císařem a ve stejném roce se pokusí vydat nový zemský zákoník "Majestas Carolina",
návrh však musí stáhnout pro odpor panstva.

Koncem roku 1356 pak Karel vydává Zlatou bulu Karla IV., zákoník, který bude platit ve Svaté říši římské až do roku 1806.

Jako vladař se Karel IV. chová většinou racionálně a cílevědomě, nezřídka s potřebnou dávkou lsti - ve vlastní rodině se ale chová dosti odlišně:
především pak nepřiměřeně zbožňuje svého prvorozeného syna Václava, snad i proto, že tento dědic jeho trůnu (v roce 1376 ho Karel prosazuje na
trůn římského krále) přichází na svět až po dvou dcerách.

Karel IV., jak již bylo řečeno, je velkým vzdělancem - dodnes je znám jeho vlastnoručně sepsaný životopis "Vita Caroli", v němž jsou vylíčena velmi
živě jeho dobrodružství v severní Itálii na počátku třicátých let čtrnáctého století. Životopis je nakonec doveden až k roku 1340. Karel IV. též píše
"Život svatého Václava" a řadu teologických a právních spisů, všechny latinsky. Za své vlády též podporuje dějepisectví ve snaze oslavit svoji
vládu, ale též její přemyslovské kořeny.
Karlova česká i říšská politika směřovala k nastolení hegemonie lucemburské dynastie v Evropě v době, kdy prvenství Francie bylo zpochybňováno
stále trvající a neúspěšnou "stoletou válkou" s Anglií. Ač soudobí francouzští králové byli Karlovými blízkými příbuznými - Jan II. Dobrý (+ 1364) jeho
švagrem a Karel V. Moudrý (+ 1380) jeho synovcem, Karel jako římský král a císař zvolil neutrální postoj, ale jako český král dále udržoval přátelské
vztahy k rodu Valois.

Co se týče osobního života, Karel IV. je celkem čtyřikrát ženat
S Blankou z Valois (viz. Blanka z Valois), s níž má dvě dcery, Markétu a Kateřinu,
S Annou Falckou (viz. Anna Falcká) má syna Václava,
Třetí Karlovou ženou se pak stává Anna Svídnická (viz. Anna Svídnická), která mu porodí Alžbětu a následníka Václava IV., a umírá při porodu
společně s dalším dítětem.
Čtvrtou pak Alžběta (Eliška) Pomořanská, se kterou má Annu, Zikmunda (viz. Zikmund Lucemburský), Jana Zhořeleckého, Karla, Markétu a
Jindřicha.
Celkem 12 dětí z nichž se 9 dožilo dospělosti.

Význam Karla IV. Lucemburského je pro české země obrovský - za jeho vlády se České království stává středobodem Evropy, Praha je sídelním
městem Svaté říše římské, celá země zažívá neobyčejný rozvoj hospodářský, umělecký i kulturní. Již Karlovi současníci jsou si jeho významu vědomi
-
v pohřební řeči po své smrti 29. listopadu roku 1378 je pak císař Karel IV. Lucemburský poprvé nazván Otcem vlasti.

Karel IV. je pohřben v královské hrobce, kterou nechává sám postavit v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

Zemřel v Praze 29. listopadu 1378 ve věku 62 a půl roku, když bezprostřední příčinou jeho smrti se stal úraz (zlomenina krčku stehenní kosti) a
následné komplikace spojené s proleženinami a zápalem plic.

Fotografie:

• Karel IV.
  
  
• Karel markrabě
  
  
• Lucemburkové
  
  
• Lucemburkové - vláda
  
  
• Mostecká věž
  
  
• Rodokmen
  
  
• Setkání panovníků
  
  
• Země české koruny za Karla IV.
  
  
• Zlatá bula Karlova
  
  
• Zlatý dukát Karla IV.; líc