? Eliška

head
Rodné příjmení: ?
Příjmení: Přemyslovna
Narození: 20.1.1292, Praha
Úmrtí: 28.9.1330, Vyšehrad
Příčina úmrtí: TBC
Místo pohřbení: Zbraslav
Děti:
head
Přemyslovec
Přemysl Otakar II.

* ?.?.1233
† 26.8.1278
?
Kunhuta

* ?.?.1245
† 9.9.1285
head
Habsburský
Rudolf I.

* 1.5.1218
† 15.7.1291
?
Geltruda

* ?.?.1225
† ?.?.1281
    25.10.1261         ?.?.1245    
         
head
Přemyslovec
Václav II.

* 17.9.1271
† 21.6.1305
head
?
Guta

* 13.3.1271
† 18.6.1297
      24.1.1285      
        
 
head
?
Eliška

* 20.1.1292
† 28.9.1330
 
       
Sourozenci:
Přemyslovec
Václav III.

* 6.10.1289
† 4.8.1306
?
Anna

* 15.10.1290
† 3.9.1313
?
Markéta

* 21.2.1296
† 8.4.1322
?
Anežka

* 15.6.1305
† 4.1.1337
Volek
Jan

* ?
† 27.9.1351
Děti:
?
Markéta

* 8.7.1313
† 11.7.1341
?
Jitka (Guta) Bona

* 21.5.1315
† 11.9.1349
head
Lucemburský
Karel IV.

* 13.5.1316
† 29.11.1378
Lucemburský
Přemysl Otakar

* 22.11.1318
† 20.4.1320
head
Lucemburský
Jan Jindřich

* 12.2.1322
† 12.11.1375
?
Eliška

* 27.3.1323
† ?.?.1324
?
Anna

* okolo 27.3.1323
† 3.9.1338
Partneři:
head
Lucemburský
Jan

- detaily
* 10.8.1296
† 26.8.1346
Vztah hlavní a vybrané osoby: Lucemburský Karel IV. (hlavní osoba) ? Eliška (jeho matka)
Rodné příjmení: ?
Příjmení: Přemyslovna
Narození: 20.1.1292, Praha
Úmrtí: 28.9.1330, Vyšehrad
Příčina úmrtí: TBC
Místo pohřbení: Zbraslav
Délka života: 38 let 8 měsíců 8 dní (14 131 dní)
Povolání:
  • Královna česká (?.?.1310 – ?.?.1330)
Vzdělání:
  • Královna česká (7. 2. 1311)
Doplňující texty:
Eliška Přemyslovna - sestra posledního Přemyslovce
Eliška (* 1292), druhorozená dcera Václava II. a Guty Habsburské, která se v září 1310 provdala za jediného syna císaře Jindřicha VII. Jana (byl o 4
roky mladší) a přinesla mu věnem dědický nárok na českou korunu. V jejich manželství, procházejícím mnoha zvraty, měla vyspělá a cílevědomá
Eliška zpočátku jednoznačnou převahu vyplývající především z věkového rozdílu. Když mladý Jan dospíval, byly stále zřetelnější jak jejich
povahové rozdíly, tak rozdílné panovnické koncepce i vnímání královského majestátu. Až přemrštěně hrdá Přemyslovna vášnivě lpěla na původní,
časem však již překonané legitimitě a absolutistickém pojímání královské moci, zatímco její lucemburský manžel byl odkojen poměry na vyspělejším
evropském západě a vychován v prostředí pařížského dvora, kde si kapetovská absolutní monarchie získala respekt všech složek společnosti.
Tvrdohlavě neústupný postoj královny, odmítající jakékoliv kompromisy ve vztahu k zmohutnělé a kořistnické šlechtě, a její stále nenávistnější vztah
k panským předákům, především pak k Jindřichu z Lipé a jeho důvěrné přítelkyni Alžbětě Rejčce, kteří naopak přitahovali Jana, přinášely královské
moci citelné porážky, samotné královně pak rostoucí izolaci, kdy v rodné zemi ztrácela postupně jakoukoliv mocenskou oporu.
Po tzv. loketském incidentu a porážce povstání staroměstského patriciátu, podporovaného Eliškou Přemyslovnou a jejími posledními přívrženci z řad
šlechty, žila královna v jakési vnitřní emigraci, jen krátkodobě přerušené v letech 1321-1322 obnoveným soužitím s Janem Lucemburským, jenž se
však již varoval ponechat jí jakoukoliv politickou moc.
Eliška se o znovuzískání vlivu pokusila prostřednictvím svého nevlastního bratra, královského kancléře Jana Volka, tomu však ostražití panští
předáci, své královně oprávněně nedůvěřující a hrozící se jakéhokoliv náznaku posílení jejích pozic, ihned zabránili. Jejich intriky nalezly sluchu i u
krále, obávajícího se byť jen hypotetické možnosti, že by jej přemyslovská manželka mohla svrhnout z trůnu a nahradit synkem Václavem, jemuž na
rozdíl od něj kolovala v žilách krev starobylé domácí dynastie. Výsledkem bylo zatčení kancléře Volka, který byl přinucen vypovídat o královniných
pletichách, po čemž následoval definitivní rozchod královských manželů, Eliščino vypuzení do věnného Mělníka a odejmutí všech dětí (s výjimkou
půlročního Jana Jindřicha). Postavení Elišky Přemyslovny v rodné zemi se stalo natolik nesnesitelné, že se v září 1322 raději rozhodla odejít do
vyhnanství do Bavor, kde žila její nejstarší dcera Markéta, provdaná za vévodu Jindřicha III. vévodu dolnobavorského. V pohraniční Koubě pak žila
v hmotném nedostatku až do roku 1325.
28. září 1330. Ve věku pouhých devětatřiceti let Eliška zemřela. Skosily ji - stejně jako jejího otce, krále Václava II. - souchotiny. Od svého návratu z
vyhnanství žila tiše v ústraní, v stálém hmotném nedostatku a jen výjimečně se objevovala na veřejnosti. Pobývala nejčastěji ve svém věnném městě
Mělníce, v domě na pražském Starém Městě či na Vyšehradě, v sídle svého nevlastního bratra Jana Volka. Nepatrné příjmy,
které jí věčně zadlužený Jan Lucemburský poskytoval z jejích věnných statků, vydávala nejčastěji na dobročinné účely, na sbírání svatých ostatků
či ve prospěch církevních institucí, v první řadě zbraslavského kláštera založeného jejím otcem. Její manžel, s nímž osm let nežila, dlel v době
manželčiny smrti v Tyrolsku; po její smrti zachoval formální smutek, ale na její pohřeb nepřijel, což nemohly učinit ani její děti, rozptýlené po
panovnických dvorech celé Evropy. Prvorozenec Václav-Karel, jenž se pak vždy hlásil ke svému přemyslovskému původu, se poklonil matčině
památce u jejího hrobu až po svém návratu do Čech v říjnu 1333.
Jen málo postav v našich dějinách bylo postiženo tak tragickým životním údělem.
Datum vložení do databáze: 10.12.2004 9:10:36
Datum poslední úpravy: 11.4.2009 21:37:34