Lucemburský Jan Jindřich

Rodné příjmení: Lucemburský

Příjmení: Lucemburský

Narození: 12.2.1322, Mělník
Úmrtí: 12.11.1375
Místo pohřbení: Brno

Délka života: 53 let 9 měsíců 0 dní (19 631 dní)

Bydliště:

• Brno

Povolání:

• Markrabě moravský (?.?.1349 – ?.?.1375)

Doplňující texty:
Jan Jindřich - mladší bratr Karla IV. - markrabě moravský - loajální spojenec a pomocník.
Statut Moravy byl určen na sněmu v roce 1348 tak, že byla rozdělena na tři léna podléhající České koruně a českému králi - Moravské
markrabství, biskupství olomoucké a vévodství opavské. Podle závěti Jana Lucemburského bylo markrabství přiřčeno jeho mladšímu synovi Janu
Jindřichovi (* 1322). Po ztroskotání plánu získat pro něho sňatkem s Markétou Maultasch vévodství korutanské a hrabství tyrolské udělil mu Karel o
Vánocích roku 1349 markrabství jako dědičné léno. V případě Karlovy smrti bez mužských potomků měli se stát Jan Jindřich a jeho potomstvo dědici
českého trůnu. Tato možnost zanikla narozením Václava IV. (1361) a dalších Karlových synů Zikmunda a Jana Zhořeleckého.
Jan Jindřich (1349-1375) učinil svým sídelním městem Brno a rezidencí hrad Špilberk. Často také pobýval na loveckém hradu Veveří. Karla po celou
dobu svého života loajálně podporoval, účastnil se řady jeho jednání a za Karlova tažení do Itálie (1354-1355) ho zastupoval v Čechách jako
místodržící. Ve správě země se řídil bratrovým příkladem zpevnění oblasti tzv. "zvláštního panování". Byl dobrým hospodářem, rozšířil markraběcí
statky a v posledních létech se stal i jedním z Karlových věřitelů.
Se svou druhou manželkou Markétou Opavskou zplodil tři syny - Jošta (*1354), Jana Soběslava (*1356) a Prokopa (*1358) - včímž pádně vyvrátil
pomluvy šířené o něm Ludvíkem Bavorem a Markétou Maultasch.vV posledním znění svého testamentu (1371) svým synům rozdělil markraběcí
majetek a určil, že všichni mají právo užívat markraběcí titul; jejich vrchním pánem však byl ustaven nejstarší Jošt. (mezi nimi však došlo ke sporům).
Dále 3 dcery: Kateřinu (zasnoubená rak. vévodovi Albrechtu III.), Alžbětu (míšeňský markrabí) a Annu.

V povaze Jana Jindřicha se názorně projevily následky výchovy zcela odlišné od výchovy Karla IV. Zatímco starší Karel byl již v útlém mládí žárlivým
otcem z rodinného lůna vtažen do inspirativního prostředí pařížského dvora, záhy byl nucen se orientovat a aktivně působit ve vysoké politice,
mladší Jan Jindřich zůstal dlouho stranou ve výchově opuštěné matky a pak byl odvezen na zatuchlý korutanský dvůr, kde žil jako opomíjený ženich
hraběcí dcerky. Je jisté, že sebevědomí zakřiknutého mladíka nezvýšilo ani nepovedené manželství s výbojnou a mnohem vyspělejší Markétou,
natož pak okolnosti skandálního rozvodu, jenž se stal prvořadou pikanterií své doby.
Mladému knížeti byl vždy oporou jeho starší sourozenec, mnohokrát zachraňující jeho pozici již v době "tyrolské vlády". Pomohl zostuzenému Janu
Jindřichovi i po jeho neslavném návratu do Čech. Zdá se, že se oba bratři upřímně milovali; starší mladšímu téměř nahrazoval otce, za což se mu Jan
Jindřich odvděčoval jako markrabě moravský bezvýhradnou loajalitou a permanentní ochotou pomoci.