? Markéta Pyskatá

Rodné příjmení: ?
Příjmení: Korutanská
Narození: ?.?.1318
Úmrtí: 3.10.1369
Úmrtí: 3.10.1369
Partneři:
|
|
|
|
||||
|
|||||||
?.?.1313 | |||||||
Sourozenci:
|
Děti:
|
Partneři:
![]() |
Vztah hlavní a vybrané osoby:
Lucemburský Karel IV.
Lucemburský Karel IV. (hlavní osoba)
—
Lucemburský Jan Jindřich
Lucemburský Jan Jindřich (jeho bratr)
—
Korutanská Markéta Pyskatá (rozená ?)
? Markéta Pyskatá (jeho manželka)



Rodné příjmení: ?
Příjmení: Korutanská
Narození: ?.?.1318
Úmrtí: 3.10.1369
Úmrtí: 3.10.1369
Délka života:
51 let
(18 725 dní)
Povolání:
- Vévodkyně korutanská
Doplňující texty:
2. listopad 1341. Je trochu dějinným paradoxem, že k definitivnímu vzestupu Lucemburků do čela evropské feudality, totiž k římské koruně, po které
král Jan prahl po celý svůj život, došlo v okamžiku jejich nejhlubšího ponížení. Připravil jim je, podobně jako v poslední době několikrát, úskočný,
hrabivý a nevypočitatelný císař Ludvík Bavor, jehož hlad po rozšíření rodové moci překonával i jeho pověstnou váhavost. V roce 1335 se tajnou
dohodou s Habsburky pokusil po smrti vévody Jindřicha Korutanského rozdělit jeho alpské državy, které měly připadnout Lucemburkům, konkrétně
mladšímu synovi Jana Lucemburského Janu Jindřichovi jakožto manželovi (od roku 1330) dědičky Markéty Maultasch; tyrolskou část tohoto dědictví
se však podařilo Lucemburkům uhájit, zatímco korutanské vévodství ukořistili rakouští Habsburkové. Manželství Jana Jindřicha a Markéty se však
nevyvedlo, o několik let mladší Lucemburk své vyspělejší a smyslné choti (ta si naopak dobře rozuměla s jeho starším bratrem) nestačil zejména
fyzicky, a tak se mezi oběma postupně vytvořila hluboká propast. Toho nakonec využil obmyslný císař, jenž Markétě nabídl za muže svého
nejstaršího syna Ludvíka i možnost její neuspokojivé manželství z moci císařské rozvést pro údajné nenaplnění manželství a impotenci Jana
Jindřicha. A tak nic netušící lucemburský princ našel 2. listopadu při návratu z lovu brány rezidenčního hradu Tyrolu uzavřeny, takže musel s českou
družinou uprchnout na území tridentského biskupa a po Markétině novém sňatku se s ostudou vrátit do Čech. Lucemburkové, tehdy oslabení
slepotou krále Jana, se zmohli pouze na protesty a Wittelsbach mohl ke svým zemím připočíst i Tyroly.
2. listopad 1341. Je trochu dějinným paradoxem, že k definitivnímu vzestupu Lucemburků do čela evropské feudality, totiž k římské koruně, po které
král Jan prahl po celý svůj život, došlo v okamžiku jejich nejhlubšího ponížení. Připravil jim je, podobně jako v poslední době několikrát, úskočný,
hrabivý a nevypočitatelný císař Ludvík Bavor, jehož hlad po rozšíření rodové moci překonával i jeho pověstnou váhavost. V roce 1335 se tajnou
dohodou s Habsburky pokusil po smrti vévody Jindřicha Korutanského rozdělit jeho alpské državy, které měly připadnout Lucemburkům, konkrétně
mladšímu synovi Jana Lucemburského Janu Jindřichovi jakožto manželovi (od roku 1330) dědičky Markéty Maultasch; tyrolskou část tohoto dědictví
se však podařilo Lucemburkům uhájit, zatímco korutanské vévodství ukořistili rakouští Habsburkové. Manželství Jana Jindřicha a Markéty se však
nevyvedlo, o několik let mladší Lucemburk své vyspělejší a smyslné choti (ta si naopak dobře rozuměla s jeho starším bratrem) nestačil zejména
fyzicky, a tak se mezi oběma postupně vytvořila hluboká propast. Toho nakonec využil obmyslný císař, jenž Markétě nabídl za muže svého
nejstaršího syna Ludvíka i možnost její neuspokojivé manželství z moci císařské rozvést pro údajné nenaplnění manželství a impotenci Jana
Jindřicha. A tak nic netušící lucemburský princ našel 2. listopadu při návratu z lovu brány rezidenčního hradu Tyrolu uzavřeny, takže musel s českou
družinou uprchnout na území tridentského biskupa a po Markétině novém sňatku se s ostudou vrátit do Čech. Lucemburkové, tehdy oslabení
slepotou krále Jana, se zmohli pouze na protesty a Wittelsbach mohl ke svým zemím připočíst i Tyroly.
Datum vložení do databáze: 17.12.2004 11:33:53
Datum poslední úpravy: 11.4.2009 21:37:34
Datum poslední úpravy: 11.4.2009 21:37:34