Lucemburský Václav IV.

Rodné příjmení: Lucemburský

Příjmení: Lucemburský

Narození: 26.2.1361, Norinberk
Úmrtí: 16.8.1419, Hrádek u Kunratic
Příčina úmrtí: Mrtvice
Místo pohřbení: Sv. Vít

Délka života: 58 let 5 měsíců 21 dní (21 355 dní)

Bydliště:

• Praha

Povolání:

• Císař římský (?.?.1376 – 20. 8. 1400)
• Král český (?.?.1378 – ?.?.1419)

Vzdělání:

• Král český (25. 6. 1363)

Doplňující texty:
26. 2. 1361. Třetí manželce krále Karla IV. Anně Svídnické se narodil toužebně očekávaný nástupce, Karlův druhý syn Václav, pozdější římský a
český král (+ 1419).
Jen málo osobností z českých dějin bylo stíháno takovou nepřízní a otevřeným nepřátelstvím, a to již během života, jako Václav IV. Zdánlivě se to
může zdát pochopitelné, vždyť nehodný nástupce velkého císaře během své dlouhé vlády promrhal téměř vše z otcova odkazu. Svou neschopností
a letargií ztratil respekt a vládu v říši, doma si postupně znepřátelil vlastní příbuzné, církev i šlechtu, takže se nakonec stal bezmocnou loutkou na
trůně, kterou si jeho poddaní dokonce dvakrát dovolili zajmout, což byla pohana, jež se českému králi nepřihodila nikdy předtím ani potom. Václavovi
bylo předhazováno mnohé: němečtí historici mu vyčítali stranění domácímu českému živlu, církevní zas protináboženské postoje.
Setkáváme se však i s odlišným hodnocením pěstovaným zejména od obrození v protikladu ke katolickému zatracování: líčí Václava IV. jako muže
dobrého, ochránce chudých a přítele prostých lidí. Obdobné názory však nebyly výjimkou ani za života krále, který si přes veškeré nepříznivé
aspekty svého panování postupně získal všeobecnou popularitu u širokých vrstev obyvatelstva, takže jeho smrt byla upřímně oplakávána.
Jisté je, že Václav IV. byl opravdu rozpornou osobností. Jen málokdo byl na vládu tak pečlivě připravován, jen málokdo měl do ní tak usnadněný
start.
Českým králem se stal již v kolébce - ve 2 letech v r. 1363, římským králem v patnácti letech - 1376. A právě to bylo velkým kamenem úrazu. Václav
IV. byl sice k vládě připravován, ale připraven nebyl. Byl nucen jen přihlížet, jak vládne jeho otec, císař Karel IV., ale sám se naučil jen reprezentovat
a naslouchat hlasu rádců. Měl skutečně nejlepší úmysly stát se úspěšným vládcem; v prvním období svého panování se o to poctivě snažil, avšak
nejen vlastní nedostatky, ale i objektivní obtíže způsobily, že se stále více svým povinnostem vyhýbal a utíkal před nimi, aby holdoval svým
skutečným zálibám: lovu, společnosti přátel a krásných žen nad pohárem vína, uměleckým předmětům. Přátele a rádce si ovšem začal vybírat nikoliv
podle jejich schopností, ale podle toho, jak mu uměli zalichotit.
Václav IV. byl dvakrát ženat. Po smrti své první ženy - 31. 12. 1386 o silvestrovské noci zemřela na Karlštejně za podivných okolností bezdětná
královna Johana Bavorská (* 1356), kterou prý smrtelně pokousal Václavův oblíbený lovecký pes - si vzal Žofii Bavorskou.
duben-květen 1389. Václavovi IV. se podařilo ukončit vleklou válku mezi bavorskými a falckými Wittelsbachy a říšskými městy a upevnit svou
pokleslou prestiž. Jeden z jeho posledních úspěchů, dosažený však spíš umem jeho diplomatů, byl dovršen svatbou (2. 5.) s bavorskou princeznou
Žofií (* 1376). I toto manželství bylo bezdětné.

Fotografie:

• Mostecká věž
  
  
• Setkání panovníků
  
  
• Václav IV. s královnou Žofií