Lipé Jindřich

Rodné příjmení: Lipé
Příjmení: Lipé
Narození: ?.?.1270
Úmrtí: ?
Úmrtí: ?
Partneři:
|
|
|
|
||||
|
|
||||||
|
|||||||
Sourozenci:
|
Děti:
|
Partneři:
|
Vztah hlavní a vybrané osoby:
Lucemburský Karel IV.
Lucemburský Karel IV. (hlavní osoba)
—
Přemyslovna Eliška (rozená ?)
? Eliška (jeho matka)
—
Přemyslovec Václav II.
Přemyslovec Václav II. (její otec)
—
Piastovna Eliška Rejčka (rozená ?)
? Eliška Rejčka (jeho manželka)
—
Lipé Jindřich
Lipé Jindřich (její manžel)



Rodné příjmení: Lipé
Příjmení: Lipé
Narození: ?.?.1270
Úmrtí: ?
Úmrtí: ?
Povolání:
- Hejtman
- Podkomoří
Doplňující texty:
Bezesporu nejvýraznější postavou vnitropolitické české scény první třetiny 14. století byl Jindřich z Lipé, příslušník panského rodu
Ronovců (podle erbovního znamení, jímž byly dvě zkřížené ostrve, německy die Ronne).
Narozen asi roku 1270, zdědil statky v severních Čechách a první krůčky kariéry učinil na dvoře Václava II. Proslavil se dvojí obranou Kutné Hory
proti Habsburkům a záhy se stal uznávaným a respektovaným předákem českého panstva.
Po nástupu Lucemburků jeho vliv ještě vzrostl získáním úřadu podkomořího, který dokázal bezohledně využívat ve prospěch svůj i svých straníků,
tvořených především příslušníky rozvětveného rodu Ronovců (páni z Dubé, Lipé a Lichtenburka) a spřátelených Markvarticů. Bystrý, inteligentní a
okouzlující feudál dovedl zapůsobit na mladičkého krále Jana Lucemburského. Na druhé straně neměl nouzi o protivníky, ať už to byla Eliška
Přemyslovna, pokládající jej za hlavní překážku silné královské moci a nenávidějící ho pro milostný poměr s její macechou Alžbětou Rejčkou, či jeho
konkurenti mezi panstvem, na prvním místě Vilém Zajíc z Valdeka a Petr z Rožmberka. Obratný feudál překonal i královu nemilost, vrcholící téměř
ročním uvězněním (1315-1316), a po dvojí otevřené vzpouře, kdy se nezalekl ani otevřené zrady panovníka (1318 až 1319), když se paktoval s
Habsburky, se opět vyšvihl do čela zemské šlechtické obce, držby úřadů podkomořího, maršálka a českého hejtmana.
Bezesporu nejvýraznější postavou vnitropolitické české scény první třetiny 14. století byl Jindřich z Lipé, příslušník panského rodu
Ronovců (podle erbovního znamení, jímž byly dvě zkřížené ostrve, německy die Ronne).
Narozen asi roku 1270, zdědil statky v severních Čechách a první krůčky kariéry učinil na dvoře Václava II. Proslavil se dvojí obranou Kutné Hory
proti Habsburkům a záhy se stal uznávaným a respektovaným předákem českého panstva.
Po nástupu Lucemburků jeho vliv ještě vzrostl získáním úřadu podkomořího, který dokázal bezohledně využívat ve prospěch svůj i svých straníků,
tvořených především příslušníky rozvětveného rodu Ronovců (páni z Dubé, Lipé a Lichtenburka) a spřátelených Markvarticů. Bystrý, inteligentní a
okouzlující feudál dovedl zapůsobit na mladičkého krále Jana Lucemburského. Na druhé straně neměl nouzi o protivníky, ať už to byla Eliška
Přemyslovna, pokládající jej za hlavní překážku silné královské moci a nenávidějící ho pro milostný poměr s její macechou Alžbětou Rejčkou, či jeho
konkurenti mezi panstvem, na prvním místě Vilém Zajíc z Valdeka a Petr z Rožmberka. Obratný feudál překonal i královu nemilost, vrcholící téměř
ročním uvězněním (1315-1316), a po dvojí otevřené vzpouře, kdy se nezalekl ani otevřené zrady panovníka (1318 až 1319), když se paktoval s
Habsburky, se opět vyšvihl do čela zemské šlechtické obce, držby úřadů podkomořího, maršálka a českého hejtmana.
Fotografie:
Datum vložení do databáze: 16.2.2005 20:55:36
Datum poslední úpravy: 11.4.2009 21:37:34
Datum poslední úpravy: 11.4.2009 21:37:34