Braniborský Ota III.

Rodné příjmení: Braniborský

Příjmení: Braniborský

Narození: ?
Úmrtí: 9.10.1267

Povolání:

• Markrabě braniborský

Doplňující texty:
Po Přemyslově smrti připadla větší část Čech i s Prahou markraběti braniborskému. Správa Čech krásným Otou Braniborským však nebyla ani trochu
vydařená. Markrabě nechal vyloupit katedrálu sv. Víta a hrob sv. Václava. Kapitulní kronikář rozhořčeně napsal: "Markrabě Ota... poslal četné
Němce se lstným úmyslem, aby pátrali, kde jsou uloženy peníze Prušenka, číšníka a milce krále Přemysla, a mnohých jiných...
Ale oni, tvrdší než skály (biblický citát), jak jsou již Němci přeukrutné povahy ... vzavše sakristánovi násilně klíče od sakristie, zamkli dveře a postavili
u nich stráže. Potom vstoupili do kaple svatého Václava, vrhli se na jeho hrob a ohledávajíce jej ze všech stran hledali peníze..."
Markrabě vypudil z Hradu jak rodinu královny Kunhuty, tak pražského biskupa. Tím byl tehdy zvolen hrdý Tobiáš z Benešova, člen nejvyšší šlechty,
posvěcený výjimečně na Moravě olomouckým Brunem.
Jak Kunhuta, tak také markrabě Ota V. pokračovali v přípravě sňatků svých dětí s dětmi Rudolfovými, a oba se s římským králem v roce 1279
setkali - Kunhuta v Jihlavě, Ota ve Vídni. Dvouvládí však markrabě dlouho nestrpěl.
Nakonec markrabě, "necítě ani trochu lítosti, že páše těžký zločin ... nezalekl se toho, že vzbouřil ze spánku nejjasnější paní královnu českou s
jediným a útlým synem Václavem za hluboké noci... poručiv svým rytířům a služebníkům, aby ji i s hošíkem naložili na vůz a dovezli na hrad Bezděz ...
Usídlili je... pod stráží přeukrutných Němců cizozemců, zakázavše naprosto všem Čechům přístup k nim... A od té doby se rozptýlil dvůr paní
královny a čeleď, jež vzrostly předtím do velikého počtu urozených jinochů a slečen i jiných rytířů, služebníků a úředníků."
Místo aby učinil Čechy oporou své mocenské politiky, dostal se Ota nutně do sporu také se šlechtou, která marně požadovala návrat Václava na
Pražský hrad. Příznivěji vůči braniborské správě byli naladěni měšťané německých měst. Výsledkem tohoto vývoje byl nakonec rozvrat bezpečnosti
a domácího míru v roce 1279. Přesto se šlechta v roce 1280 vzepřela nabídce krále Rudolfa, jenž vstoupil do země s velkým vojskem, aby obnovil
Kunhutinu správu.