Habsburský Rudolf IV.

Rodné příjmení: Habsburský

Příjmení: Habsburský

Narození: 1.11.1339
Úmrtí: 27.7.1365

Délka života: 25 let 8 měsíců 26 dní (9 400 dní)

Povolání:

• Vévoda rakouský (?.?.1358 – ?.?.1365)

Doplňující texty:
Rudolf IV. Habsburský - zeť Karla IV.
Karel IV. byl, podobně jako jeho otec, mistrem "sňatkové diplomacie", která mu spolu se zásahy Prozřetelnosti, odklízejícími Karlovi z cesty
nepohodlné protivníky, vyřešila mnohou politickou nesnáz. Jen jednou se nepříjemně spletl, když v roce 1353 provdal svou druhorozenou dceru
Kateřinu za nejstaršího syna habsburského vévody Albrechta II. Chromého Rudolfa (* 1339), jenž se po otcově smrti (1358) ujal vlády nad sousedním
Rakouskem.
Mladičký vévoda se však záhy projevil jako věčně nespokojený kverulant, posedlý nemírnou ctižádostí, který byl pro splnění svých smělých aspirací
ochoten dopustit se kdejaké podlosti či zrady. Místo aby Karel IV. získal v zeti spojence, musel neustále odrážet jeho intriky a pomluvy; Rudolf se
dokonce neštítil proti tchánovi zorganizovat v letech 1360-1363 mocnou koalici opírající se o uherského a polského krále či Wittelsbachy a hrozící
po několik let vpádem do Čech a na Moravu. Opakovaně přitom zneužíval císařovy až někdy nepochopitelné shovívavosti. Protože Rudolf nelibě
nesl, že Habsburkům bylo Zlatou bulou definitivně upřeno kurfiřtské důstojenství, zfalšoval v letech 1359-1360 (ve středověku se jednalo o hrdelní
zločin) privilegia údajně římských císařů a Fridricha Barbarossy (tzv. Privilegium maius) nárokující Habsburkům přední místo mezi kurfiřty, nárok na
lombardskou korunu a nástupnictví po zatím bezdětném císaři. Privilegium i z něho plynoucí nároky byly však Karlem i kurfiřty na zářijovém
norimberském sněmu v roce 1360 rázně odmítnuty. Když v létě 1360 ve spolku se svárlivými württemberskými hrabaty Rudolf dokonce zvedl odboj,
musel být trestnou expedicí donucen k poslušnosti. Nakonec se ho po třech letech Karlovi, jenž s úspěchem znovu použil sňatkové diplomacie (jeho
čtvrté manželství s Alžbětou Pomořanskou, vnučkou polského krále Kazimíra, vedlo k rozbití protilucemburské koalice), podařilo dokonale izolovat,
takže když tento vévoda, zvaný Zakladatel (na paměť založení vídeňské univerzity, čímž se chtěl také vyrovnat tchánovi) v necelých 26 letech
předčasně zemřel (1365), nevzbudilo to již žádný větší ohlas.