Falkenstein Záviš
Rodné příjmení: Falkenstein
Příjmení: Falkenstein
Narození: ?.?.1250
Úmrtí: 24.8.1290, Hluboká n. V.
Příčina úmrtí: Sťat
Úmrtí: 24.8.1290, Hluboká n. V.
Příčina úmrtí: Sťat
|
|
|
|
|
||||
|
|
|
||||||
|
|
|||||||
|
Sourozenci:
|
Děti:
|
||||||
Vztah hlavní a vybrané osoby:
Lucemburský Karel IV.
Lucemburský Karel IV. (hlavní osoba)
—
Přemyslovna Eliška (rozená ?)
? Eliška (jeho matka)
—
Přemyslovec Václav II.
Přemyslovec Václav II. (její otec)
—
Uherská Kunhuta (rozená ?)
? Kunhuta (jeho matka)
—
Falkenstein Záviš
Falkenstein Záviš (její manžel)
Lucemburský Karel IV.
Lucemburský Karel IV. (hlavní osoba)
—
Přemyslovna Eliška (rozená ?)
? Eliška (jeho matka)
—
Přemyslovec Václav II.
Přemyslovec Václav II. (její otec)
—
Uherská Kunhuta (rozená ?)
? Kunhuta (jeho matka)
—
Falkenstein Záviš
Falkenstein Záviš (její manžel)
Rodné příjmení: Falkenstein
Příjmení: Falkenstein
Narození: ?.?.1250
Úmrtí: 24.8.1290, Hluboká n. V.
Příčina úmrtí: Sťat
Úmrtí: 24.8.1290, Hluboká n. V.
Příčina úmrtí: Sťat
Délka života:
40 let
(14 667 dní)
Povolání:
- Hrabě
Doplňující texty:
Syn Budivoje z Krumlova a Perchty z Falkenštejna patřil mezi přední velmože mocného rodu Vítkovců (pánů z Růže), kteří většinu rodových statků
vlastnili v jižních Čechách, takže měli úzké styky s Rakousy. To byl jeden z důvodů, proč se postavili proti politice Přemysla II. Otakara, který začal
uprostřed jejich panství budovat opěrné body královské moci (České Budějovice, Zlatá koruna), a právě Záviš stanul v letech 1276-77 v čele jejich
odboje.
Po smrti Přemysla a odchodu Oty Braniborského, poručníka mladého krále Václava II., soupeřily o moc v Čechách dvě skupiny feudálů -
jedna vedená Purkartem z Janovic a biskupem Tobiášem z Bechyně, druhá Závišem. Tomu se podařilo okouzlit královnu-vdovu Kunhutu a sňatkem s
ní získal i nebývalý vliv na mladičkého krále, kterému se po jeho návratu do Čech v roce 1283 stal nejbližším rádcem i vychovatelem.
Závišova vláda byla pro zemi příznivá. Upevnil královskou moc na Moravě, ztracenou načas po smrti Přemysla, a dokázal zajistit i klid v Čechách,
zmítaných vnitřními spory. Protože důsledně sledoval Václavův prospěch, dostal se záhy do tábora protivníků Rudolfa I. Habsburského, který byl za
vlády Přemysla II. jeho spojencem. Záviš teď ale požadoval, aby Rudolf vrátil Václavovi země sponheimského dědictví - tedy Korutany. Obratnou
politikou získal i mocné spojence - Uhry i bavorského vévodu - kterým už také vadila habsburská rozpínavost. Naneštěstí pro Záviše Kunhuta velmi
záhy zemřela a Rudolf našel skvělý protitah. Byla jím jeho dcera Jitka (Guta), zasnoubená od malička Václavu II. Po smrti matky byl Václav stále více
ovlivňován Jitkou. Záviš se znovu oženil, tentokrát s uherskou princeznou, sestrou krále Ladislava. Tím se nadlouho vzdálil ode dvora, kde zatím
nabyla vrchu strana biskupa Tobiáše. Společně s Jitkou Závišovi odpůrci namluvili Václavovi, že Záviš sám usiluje o českou korunu a Václavův život.
Král uvěřil, nic netušícího Záviše dal zajmout, obvinil ho ze spiknutí a odsoudil k smrti. To vyvolalo povstání Závišových příbuzných a spojenců. Ale
velitel králova vojska, Přemyslův levoboček Mikuláš Opavský, vodil zajatého Záviše od jednoho hradu ke druhému a výhružkou jeho popravy si
vynucoval kapitulaci. Teprve před Hlubokou odmítl Závišův bratr Vítek z Krumlova hrozbě uvěřit, ale Mikuláš dal skutečně Záviše stít.
Syn Budivoje z Krumlova a Perchty z Falkenštejna patřil mezi přední velmože mocného rodu Vítkovců (pánů z Růže), kteří většinu rodových statků
vlastnili v jižních Čechách, takže měli úzké styky s Rakousy. To byl jeden z důvodů, proč se postavili proti politice Přemysla II. Otakara, který začal
uprostřed jejich panství budovat opěrné body královské moci (České Budějovice, Zlatá koruna), a právě Záviš stanul v letech 1276-77 v čele jejich
odboje.
Po smrti Přemysla a odchodu Oty Braniborského, poručníka mladého krále Václava II., soupeřily o moc v Čechách dvě skupiny feudálů -
jedna vedená Purkartem z Janovic a biskupem Tobiášem z Bechyně, druhá Závišem. Tomu se podařilo okouzlit královnu-vdovu Kunhutu a sňatkem s
ní získal i nebývalý vliv na mladičkého krále, kterému se po jeho návratu do Čech v roce 1283 stal nejbližším rádcem i vychovatelem.
Závišova vláda byla pro zemi příznivá. Upevnil královskou moc na Moravě, ztracenou načas po smrti Přemysla, a dokázal zajistit i klid v Čechách,
zmítaných vnitřními spory. Protože důsledně sledoval Václavův prospěch, dostal se záhy do tábora protivníků Rudolfa I. Habsburského, který byl za
vlády Přemysla II. jeho spojencem. Záviš teď ale požadoval, aby Rudolf vrátil Václavovi země sponheimského dědictví - tedy Korutany. Obratnou
politikou získal i mocné spojence - Uhry i bavorského vévodu - kterým už také vadila habsburská rozpínavost. Naneštěstí pro Záviše Kunhuta velmi
záhy zemřela a Rudolf našel skvělý protitah. Byla jím jeho dcera Jitka (Guta), zasnoubená od malička Václavu II. Po smrti matky byl Václav stále více
ovlivňován Jitkou. Záviš se znovu oženil, tentokrát s uherskou princeznou, sestrou krále Ladislava. Tím se nadlouho vzdálil ode dvora, kde zatím
nabyla vrchu strana biskupa Tobiáše. Společně s Jitkou Závišovi odpůrci namluvili Václavovi, že Záviš sám usiluje o českou korunu a Václavův život.
Král uvěřil, nic netušícího Záviše dal zajmout, obvinil ho ze spiknutí a odsoudil k smrti. To vyvolalo povstání Závišových příbuzných a spojenců. Ale
velitel králova vojska, Přemyslův levoboček Mikuláš Opavský, vodil zajatého Záviše od jednoho hradu ke druhému a výhružkou jeho popravy si
vynucoval kapitulaci. Teprve před Hlubokou odmítl Závišův bratr Vítek z Krumlova hrozbě uvěřit, ale Mikuláš dal skutečně Záviše stít.
Fotografie:
Datum vložení do databáze: 11.2.2005 9:03:58
Datum poslední úpravy: 11.4.2009 21:37:34
Datum poslední úpravy: 11.4.2009 21:37:34