Přemyslovec Děpolt

Rodné příjmení: Přemyslovec

Příjmení: Přemyslovec

Narození: ?
Úmrtí: 15.8.1167, Itálie
Příčina úmrtí: Mor

Povolání:

• Údělný kníže moravský

Doplňující texty:
Bratr krále Vladislava I. Děpolt (I.) byl zakladatelem další přemyslovské vedlejší linie, označované za Děpoltice. Děpolt I., jenž byl věrným spojencem
svého bratra, zemřel na mor v Itálii v r. 1167. Měl za manželku dceru Albrechta Medvěda, zakladatele Braniborska. Jeho syn Děpolt II. se účastnil
jako jediný Přemyslovec spolu se skupinou české šlechty křížové výpravy do Palestiny a zahynul v r. 1190 u slavného Akkonu.
Děpoltici tradičně získávali údělné panství ve východních Čechách, které však mělo charakter správních úřadů, nikoli nezávislé státní moci.
Udržovali kontakty se severním Německem, kde získali také církevní funkce.
V roce 1202 opustil Děpolt III. Čechy jako stoupenec Adléty Míšeňské. V roce 1203 mu dokonce udělil král Filip Švábský Čechy v léno, ale jednalo
se spíše o diplomatický tah, který měl donutit Přemysla I. k návratu ke Štaufům. Po jeho realizaci obdrželi Děpoltici zpět držby ve východních
Čechách. Děpolt III. je od r. 1205 doložen jako "vévoda čáslavský, chrudimský a vratislavský" (Vratislav - dnešní ves a hradiště Vraclav u Vysokého
Mýta) a asi od roku 1213 spolu se svým bratrem Soběslavem jako "vévoda plzeňský".
V roce 1215 Děpoltici opět navázali styky s Wettiny a dostali se do sporů s králem. Děpolt III. se účastnil křížové výpravy do Prus. Po smrti králova
bratra markraběte Vladislava Jindřicha si Děpoltici zřejmě jako vedlejší větev rodu dělali nárok na Moravu. Přemysl I. však nejpozději v roce 1223
zaútočil na jejich sídlo Kouřim a vyhnal je ze země.
Děpoltici poté odešli do Slezska, na dvůr lehnického vévody, jehož dcera byla manželkou Děpolta III. Ve Slezsku jsou doloženi do poloviny 13.
století. Užívali často titul vévody českého nebo markraběte moravského. Syn Děpolta III. Boleslav padl r. 1241 jako jeden z velitelů v bitvě s
Mongoly u Lehnice.
Intolerance vůči vedlejším větvím Přemyslovců (Děpolticům, moravským Přemyslovcům) zabránila sice štěpení státu na další zemské enklávy, ztížila
však postavení Čech po vymření hlavní legitimní linie Přemyslovců v r. 1306, kdy šlechta musela vybírat nové panovníky již jen mezi cizími knížecími
rody.