Přemyslovec Václav

male
Rodné příjmení: Přemyslovec
Příjmení: Přemyslovec
Narození: 907
Úmrtí: 28.9.935, St. Boleslav
Příčina úmrtí: vražda
Místo pohřbení: sv. Vít Praha
Přemyslovec
Bořivoj

* ?
† 894
head
?
Ludmila

* okolo 860
† 16.9.927






    874            
         
Přemyslovec
Vratislav I.

* 888
† 13.2.921
?
Drahomíra

* ?
† okolo 935
      906      
        
 
Přemyslovec
Václav

* 907
† 28.9.935
 
       
Sourozenci:
Přemyslovec
Boleslav I.

* 915
† okolo 15.7.973
?
Přibyslava

* ?
† ?
?
Střezislava

* ?
† ?
Děti:
Partneři:
Vztah hlavní a vybrané osoby: Lucemburský Karel IV. (hlavní osoba) ? Eliška (jeho matka) Přemyslovec Václav II. (její otec) Přemyslovec Přemysl Otakar II. (jeho otec) Přemyslovec Václav I. (jeho otec) Přemyslovec Přemysl Otakar I. (jeho otec) Přemyslovec Vladislav II. (jeho otec) Přemyslovec Vladislav I. (jeho otec) Přemyslovec Vratislav II. (jeho otec) Přemyslovec Břetislav I. (jeho otec) Přemyslovec Oldřich (jeho otec) Přemyslovec Boleslav II. (jeho otec) Přemyslovec Boleslav I. (jeho otec) Přemyslovec Václav (jeho bratr)
Rodné příjmení: Přemyslovec
Příjmení: Přemyslovec
Narození: 907
Úmrtí: 28.9.935, St. Boleslav
Příčina úmrtí: vražda
Místo pohřbení: sv. Vít Praha
Bydliště:
  • Praha
Povolání:
  • Kníže český (922 – 935)
  • Svatořečen
Doplňující texty:
"Světec a patron českých zemí"
Sv. Václav, světec, jeden z patronů českých zemí, přemyslovský kníže, syn knížete Vratislava I. (viz. Vratislav I.) a kněžny Drahomíry (viz.
Drahomíra), je v dětství vychováván svojí babičkou, Ludmilou ze Pšova (viz. sv. Ludmila), na hradě Tetín - Ludmila nechává Václava vyučovat
slovanským knězem Pavlem. Poté, co se Václavův otec stává pražským (českým) knížetem, je Václav poslán do Budče, kde se pak učí latině.
V roce 921 pak Vratislav I. umírá a protože Václav, jeho nástupce, je ještě nezletilý, začíná se téhož roku v únoru krátká poručenská vláda jeho
babičky Ludmily. Její vláda ale netrvá dlouho, Ludmila je v září roku 921 zavražděna (patrně na popud Drahomíry) a poručnické vlády za Václava se
ujímá její snacha, Václavova matka Drahomíra.
Sám Václav se pak ujímá moci patrně v roce 922 (nebo v roce 924?) - po svém převzetí moci zapudí matku, ale po čase ji přijme zpět.
V roce 924 nechává Václav převézt ostatky své babičky Ludmily z Tetína na Pražský hrad, kde je pak nechává pietně pohřbít.
Doba Václavovy vlády je již od počátku charakteristická jeho podporou křesťanské církve a dalším upevňováním moci Přemyslovců nad českými
zeměmi.
V roce 929 je kníže Václav poražen římským králem Jindřichem I. Ptáčníkem (viz. Jindřich I. Ptáčník)(ten se svým vojskem stojí až před Prahou) a je
nucen se mu poddat, což souvisí s obnovením placení tributu říši).
Nedlouho poté kníže Václav zakládá na Pražském hradě kostel sv. Víta (viz. sv. Vít) - část ostatků světce Václav získává právě od Jindřicha.
Václavův politicko-náboženský směr, jeho orientace na Sasko a odklon od vazeb na Bavorsko, se znelíbí Václavově politické opozici, jejímž
představitelem je Václavův vlastní mladší bratr Boleslav (viz. Boleslav I. Ukrutný), sídlící ve svém údělném knížectví v (Staré) Boleslavi, kde má
vystavěný hrad.
Vzniká bratrský konflikt, který všechny pozdější prameny líčí konflikt jako velmi osobní a který vyvrcholí pozváním Václava na svěcení kostela do
Boleslavi, kde je pak tento český kníže ráno 28. září 935 (starší literatura uvádí rok 929) zavražděn.
Hned na to Boleslav obsazuje se svojí družinou Pražský hrad a stává se knížetem - záhy dává převézt Václavovy ostatky do nového chrámu sv. Víta
na Pražském hradě, kde jsou jeho ostatky ve Svatováclavské kapli uložené dodnes.
Od 10. století je kníže Václav uctíván jako světec, nejprve v Čechách, později i v sousedních zemích. Jeho život a mučednická smrt jsou zpracovány
v mnoha legendách. Již v 10. století vznikají "První staroslověnská legenda", latinsky psané "Crescende fide", "Gumpoldova legenda" a zřejmě i
"legenda tzv. Kristiána".
Od druhé poloviny 11. století má svatováclavský kult klíčové postavení v ideologii české státnosti - svatý Václav je chápán jako nebeský vládce a
ochránce českého státu, čeští panovníci jsou jen jeho dočasní zástupci.
Od dob Karla IV. se symbolem českého státu stává svatováclavská koruna, jíž jsou podřízeny jednotlivé země koruny české.
Ve středověku je píseň "Svatý Václave, vévodo české země" hymnou českých zemí.
Svatováclavský kult je pak velice silný ještě v dobách baroka a za národního obrození.
Co se týče Václavova osobního života, byl pravděpodobně ženatý (jméno manželky není dnes známo) a měl podle legendy syna Zbraslava.

Datum vložení do databáze: 3.1.2005 20:42:19
Datum poslední úpravy: 11.4.2009 21:37:34